Několik posledních let jsem si coby průvodce CK Kudrna říkala, že až se mi nějaký zájezd zruší, svezu se v daném termínu kamkoliv po Evropě a dojedu domů na kole, po vlastní ose. Poslední 3 roky se mi však žádná akce nezrušila, a tak se mi vnukla idea utvořit z nápadu regulérní zájezd. Následovalo pár večerů přemýšlení nad trasou a formou celé akce, slovo dalo slovo a bikepackingová výzva je na světě. Plán zní jasně, svézt se ke Krimmelským vodopádům autobusem, poté za své, na těžko, dojet až do Brna. Natrasováno je 622 km s 4000 výškovými metry, primárně údolními cyklotrasami a cyklostezkami s časovou dotací 4,5 dne.
Základ je nepodcenit přípravu, heslo: „co nemáš, to nepotřebuješ“ je důležité promyslet. To málo, co člověk veze, musí mít hlavu a patu. Jak každý bikepacker ví, numerouno při cestování na kole se vší polní, jsou nepromokavé brašny. Značka Ortlieb je pro mě jasná volba. Můj gravel bike Cannonadale Topstone 2 si zasloužil následující brašny: Podsedlovou ORTLIEB Seat-Pack - 16,5L, řídítkovou ORTLIEB Handlebar-Pack-15L, přídavnou řídítkovou: ORTLIEB Accessory-Pack, rámovou ORTLIEB Frame-Pack Toptube 4L a záhlavovou: ORTLIEB Cockpit-Pack. Celkem to dělá plus mínus 37,5 L prostoru na: spacák, karimatku, stan, oblečení, lékárničku, osobní hygienu a doklady, vaření, jídlo a věci na opravu kola.
Den 1. „Pod alpskými velikány“
Po rychlé snídani kolem 8. hodiny ranní (pomačkaní po noci v autobuse) vyrážíme za dobrodružstvím. Na první den jsem připravila 135 km s cca 1000 m výškovými. Počasí nevypadá vůbec líbezně, těsně za námi se line dost velký mrak. Kopírujeme cyklotrasu podél řeky Salzach, přes městečka Mittersill, Kaprun, Bruck, Lend až do Sankt Johann im Pongau, kde nás čeká stoupání směr Wagrain. Výjezd po probdělé noci v autobuse trochu štípnul, ale alespoň jsme ujeli špatnému počasí. Dobrá zpráva je, že jako skupinka jsme velmi kompaktní, fyzický fond máme podobný. Nejsilnější člen výpravy jede na HT, což nám hraje do karet. Na nikoho se čekat nemusí, jedeme hezky v balíku, všichni společně. V Altenmarktu se napojujeme na Ennskou cyklotrasu a blížíme se do plánovaného cíle první etapy – městečka Radstadt. Všichni se shodneme, že je moc brzy na finish. Pokračujeme dále a fotíme výhledy na Dachstain. První etapu zakončíme v kempu ve Schladmingu se 150 km a 1200 m výškovými v nohách, dvěma defekty k tomu (nic, co by knoty nevyřešily). S večerem se obloha začíná zabarvovat všemi možnými barvami, od černé, šedé až zelené, což nevěstí nic dobrého. Spěcháme do obchodu ulovit jídlo na večer a snídani. Pod střechou obchodu strávíme ještě další hodinu s myšlenkami, že pokud naše stany vůbec budou existovat, slavíme. Bouře, která se přes nás přehnala, měla fakt sílu, s poryvy větru kolem 120 km/h. Spěcháme do kempu sčítat škody. Stany naštěstí (kupodivu) zůstaly na svém místě, s jejich obsahem je to horší. Z mojí matračky je plovoucí postel a z oblečení i péřového spacáku ždímám litry vody. Jsou situace, které člověk nenaplánuje a musí je jednoduše přijmout – jsou i horší věci na světě.
Den 2. „Škody po bouři a Ennská cyklotrasa“
Ve ždímacím rytmu pokračuji celou noc, neboť vydatně lije a stan to jednoznačně nedává. Po 2 hodinách spánku v nasáklém spacáku na plovoucí matraci mě v půl 6 budí borci, že bychom měli vyrazit (uff, ranní ptáčata). Tenhle zájezd vypadá na slušně tuhé kořínky všech přítomných, říkám si. Borci jsou relativně v suchu, tak si pískají. Oblékám na sebe mokré oblečení, balím mokré věci a doufám, že alespoň spacák uschne dříve, jak v Brně. Po 8. hodině ranní vyrážíme za dalším dobrodružstvím. Předpověď predikovala velmi bídné a deštivé počasí. Nakonec vylézá slunce a zdá se, že se svítá na lepší časy. Celý den kopírujeme řeku Enns, kocháme se výhledy na hory a hezky nám to plyne. Oběd dáváme v městečku Liezen. Poté pokračujeme dál do NP Gesäuse s přibývajícími mraky v zádech. V dešti překonáváme hodinový úsek po relativně rušné silnici až do Hieflau. Tam se zašíváme do obchodu a hodinku trávíme pod střechou supermarketu, než déšť poleví. Místní štamgasta nám k tomu dokonce zpívá jakési pofidérní hitovky. Následně kolem 17.hodiny dojíždíme do krásného kempu u koupacího jezírka ve vesničce Mooslandl. Sečteno podtrženo, 110 km a 900 výškových metrů.
Den 3. „NP Gesäuse až k Dunaji“
Probouzíme se do slunečného dne, špatnému počasí definitivně odzvonilo. Čeká nás výheň až do konce výletu. Po ranní návštěvě supermarketu (tradiční snídaně bikepackera) pokračujeme podél řeky Salsy až do Palfau. Napojujeme se na cyklotrasu podél řeky Ybbs do městečka Lunz am See, kde dáváme pauzu na občerstvení a odbočujeme na cyklotrasu podél řeky Erlauf, po níž pojedeme dalších 30 km. Ve městě Scheibbs kopce definitivně zůstávají za našimi zády, za to ochutnáváme opravdové vedro a smažíme se ve vlastní šťávě. Míjíme hospodářská stavení a malebné zemědělské usedlosti, kilometry pomalu, ale jistě přibývají. Během odpoledne se v městě Pochlarn napojujeme na věhlasnou Dunajskou cyklostezku. Původní cíl etapy byl plánován na městečko Melk. Nicméně podél Dunaje to opravdu frčí a kiláky sbíráme rychle. Cíl přesouváme do vesničky Roosatzbach, kde ještě před dojezdem do kempem nakupujeme pivka a další občerstvení. Osud tomu chce jinak, kemp je v rekonstrukci a jeho stav se nám vůbec nelíbí. S bábovku a jinými pochutinami na řídítkách dojíždíme několik dalších kilometrů až do Krems am der Donau, kde v kempu zabíráme poslední místo pro stany. Den třetí máme za sebou s vypálenými cyklopruhy a celkovým nájezdem: 151 km, 890 výškových metrů.
Den 4. „Výheň mezi vinicemi“
Noc, při které neklesly teploty pod 25 °C nevěstí nic dobrého. Ráno mi v aplikaci Záchranka zabliká upozornění na extrémně vysoké teploty, s doporučením nevycházet ven (nás čeká 120 km mezi vinicemi). Hezkými cyklotrasami se proplétáme kolem Langenlois, dále podél řeky Kamp, kde nás potěšil hezký úsek po štěrku ve stínu. V historickém městečku Gars am Kamp se přes poledne ukrýváme do parku ve stínu. Vedro miluju, ale tohle už je i pro mě dost na hraně.
Pokračujeme dále, za městem Horn nás čekal slušný kopec, ostatně celý den je v rytmu „up and down“. Škvaříme se a za cíl si dáváme koupačku na Vranově. Za vesnicí Geras se loučíme s jedním členem skupiny, který pokračuje směr Šumava. My jedeme dále a projíždíme hranice AU/CZ. Co si budeme, je to úplně jiný pocit, takto za vlastní pohon. Neplánovanou oslavu absolvujeme na fotbalovém hřišti v Šafově, kde se přimotáme do místního turnaje a zažíváme trochu toho jižního folklóru. Pivo a langoš nám připomíná, že „doma je doma“. Na Vranově to vskutku žije. Přibližně hodinku odpočíváme u vody a já polemizuju nad trasou zbytku etapy, směr Znojmo. Skupinově odhlasujeme, že na NP Podyjí a jeho terénní nástrahy už nemáme kapacity. Volíme nejkratší cestu bez provozu, kde mimo jiné stihnu píchnout zadní kolo. Mlíko z bezdušového pláště stihne nahodit mě, i kolegu za mnou. Knot situaci zachraňuje a po dofouknutí pokračujeme dál. Rozpálené Znojmo nás vítá. Jediné, po čem toužíme, je ledová sprcha a pivo. To se nám podaří splnit na výbornou a poslední noc trávíme v hezkém kempu u řeky. V nohách máme 120 km a 1280 výškových metrů.
Den 5. „Proti větru do grande finále“
Budíme se opět do tropických teplot, naposledy balíme saky paky a frčíme na snídani do Kauflandu (ne, tyto „bufetové“ snídaně mi chybět nebudou). Čeká nás posledních 80 km s 820 výškovým metry. Nejedeme úplně nejkratší cestou, abychom se vyhnuli hlavním silnicím. Projíždíme kolem Moravského Krumlova, dále směr Rajhrad. Fouká nám překrásný protivítr, abychom to náhodou na rozloučenou neměli zbytečně jednoduché. Do Brna dojíždíme po poledni, plní euforie, utahaní jak koťátka. Sláva nazdar výletu, zmokli jsme, uschli jsme, a jsme tu. Bylo to intenzivní, vzpomínat budeme dlouho, naše nohy nám to jistě jednou odpustí. Našlapáno máme sečteno podrženo: 611 km a 5090 výškových metrů.
Děkuji moc CK Kudrna, že mi zájezd pomohla zrealizovat a taktéž všem přítomným za účast.