Bikepackingová expedice 2023 od Krimmelských vodopádů do Brna s CK Kudrna dopadla výborně. Letos, v sezóně 2024, se tedy opět nabízí otázka – kam dál? Po krátkém bloumání nad mapou volím počáteční bod výsadku u Hallstattského jezera v oblasti Solné Komory. Reliéf Solné komory je charakteristický tektonickými jezerními pánvemi, které jsou odděleny vápencovými horskými hřbety. Jezera jsou nádherná, povrch ideální na štěrkolet a hustá síť cyklotras přímo vybízí k dobrodružství. Název expedice zní: „Bikepackingová výzva kolem alpských jezer až do Brna“. Na kole na těžko zdoláme různorodým prostředím přibližně 600 km a 6000 výškových metrů. Vyšlapeme několik horských sedel, projedeme kolem alpských jezer Wolfgansee, Mondsee, Seeache, Traunsee, poté zamíříme směr Novohradské hory, Česká Kanada a po 5 dnech dojedeme až do Brna, kde naše cykloputování zakončíme.
1. „Zahřívací etapa“
Na start expedice (Bad Goisern) nás odvezla dodávka. Chystáme brašny, dáváme svačinu a připravujeme se na začátek etapy. První den je na plánu alpská výzva. Objedeme Hallstattské jezero, vystoupáme do horského města Gosau, sjedeme do údolí řeky Lammer, abychom znovu vystoupali do lyžařského střediska Postalm. Etapu završíme sjezdem k jezeru Wolfgangsee. Vyrážíme ještě s kapkami deště. Obkroužíme jezero, na skok zastavujeme v UNESCO městečku Hallstatt. Rychle ho na princeznu koloběžku (pěší zona) projedeme, ještě relativně bez turistů. Dáme fotku na „insta friendly“ místečku a mizíme pryč. Během prvních pár kilometrů zjišťujeme, že letošní skupinka nebude zcela kompaktní. Není bikepacking jako bikepacking a není vybavení jako vybavení. Jen malé doporučení – čtěte popisky zájezdů, avizovaná obtížnost může ledasco osvětlit. Počasí je nakonec perfektní, při dvanáctikilometrovém stoupání na Postalm se vaříme ve vlastní šťávě. Jedeme po krásné úzké asfaltce, kde auto projede zcela výjimečně. Cesta je totiž pro motorová vozidla zpoplatněna. Na vrcholu dáváme oběd a čekáme, než bude naše skupinka kompletní. Oproti plánu zkracuju etapu cca o 30 km. Kempy jsou narvané k prasknutí a riskovat, že budeme spát ve křoví se mi nechce. Máme alespoň trochu času na koupání v průzračném jezeru Wolfgansee, u kterého spíme. Po probdělé noci se to docela hodí (95 km, 1600 m výškových).
2. „Kolem průzračných jezer“
Po opravdu solidním spánku se budíme do jasného rána. Musím říct, že letošní výběr brašen a celkový set up je perfektní. Zvolila jsem oproti loňskému roku minimalistickou variantu, tzn. místo 16 litrové řidítkové brašny pouze 4 litrovou. Což samozřejmě znamenalo o cca 12 l méně věcí s sebou. Ano, málo je tentokrát víc. Stan jsem nechala doma a věřila, že se žďárákem nějak přežiju. Z oblečení vezu pouze merino, na kolo 2 sety a jeden set na spaní/život mimo kolo. Vše ostatní mám v minimalistické variantě, z hygieny pouze opalovák, pastu, kartáček na zuby a měsíčkovou vazelínu😊. O to rychlejší je ranní balení. Po snídani vyrážíme vstříc dalším rakouským jezerům. Pokračujeme cyklotrasou podél Wolfgangsee a přes malý kopeček se přehoupneme k Mondsee. To je oproti prvnímu jezeru méně přístupné ke koupání (minimálně z naší strany). Projíždíme dlouhým cyklotunelem a dáváme foto u jezera. Po silnici pokračujeme k Attersee. Kempy podél jezera jsou k prasknutí narvané (zejména Čechy). Auta i obytňáky stojí všude kolem, kde to není výslovně zakázáno. Pokud byste v létě (a zejména přes svátky) chtěli sehnat ubytko v této lokalitě, doporučuju včasnou rezervaci. U jezera stavíme v malé rodinné kavárně. Moje espresso má cca 300 ml, rakouská kávová kultura mě nepřestává fascinovat. Čeká nás relativně drsné stoupání ve slušném vedru. Silničkou bez provozu a následně šotolinou míříme vzhůru k Vorderer Langbathsee. Tohle horské jezero u mě vyhrává na plné čáře. Malinké písčité plážičky, průzračná voda s odrážejícími se vrcholy dodávají místu genius loci. Dáváme koupačku, oběd a užíváme pohodu. Následně sjíždíme k Traunsee, které objíždíme po západním břehu. Ve městě Gmunden dáváme sbohem jezerům i kopcům. Posledních 50 km jedeme po značených cyklotrasách až do finále – městečka Kremsmünster, jehož ikonou je majestátní klášter (jeden z nejstarších v Rakousku). Po 135 km toho máme „plné brýle“. Noc trávíme na tajňáka v garáži kempu. Průtrž mračen a silné bouřky nebyly jen výstrahou v aplikaci, ale i realitou. Kdybychom zůstali ve žďárácích na louce kempu, možná bychom ráno plavali v Dunaji.
3. „Zpátky na půdě české“
Budíme se do sychravého rána. Předpověď hlásí déšť na celý den. Nicméně, než se zabalíme, další srážky posouvají až na odpoledne. To je znamení rychle vyrazit. Těch 140 km, které máme na dnešním menu, nějaký čas zabere. Mineme Linec a pokračujeme podél Dunaje. Tuhle část bych si nejradši odpustila, avšak nebylo na výběr. Je to nuda, ale kilometry přibývají relativně rychle. Záhy odbočujeme z cyklostezky vzhůru směr Pregarten a následně Freistadt. Jedeme pořád nahoru a dolu po značených cyklotrasách. Přirovnala bych to k české Vysočině. Kraj je hodně zemědělský, míjíme samé usedlosti a výběhy pro zvířata. Ve Freistadtu dáváme kebap a chvilku pohody. Místní rodinku jsme tak zaujali, že mi za brašnu strká 10 Euro se slovy: „Go buy ice cream“. Jak milé gesto, jen přemýšlím, zdali vypadáme tak hrozně, že si zasloužíme příspěvek 😊… Trošku přejedení pokračujeme směr CZ. Ještě, než dojedeme ke hraničnímu přechodu Cetviny, opravujeme klientův defekt. Zase si připomínám, že bezduše jsou láska. Oprava nám zabere skoro půl hodiny, která nám následně dost chybí. Jakmile najedeme do Novohradských hor, spouští se slejvák jako hrom. Jedeme stylem aquaplanning až do cíle v autokempu Veveří. Tajně doufáme, že chatička bude volná, protože v tomhle nečasu spát venku komplet mokrý vážně nechceš. Naše přání bylo vyslyšelo, dřevěná budka je nám plně k dispozici. Sušíme věci, tretry vycpáváme toaleťákem a užíváme sprchu (která je všechno, jen ne teplá). Halušky a smažáky s pivem podtrhávají návrat do české kotliny.
4. „Třeboňsko, Česká Kanada až do Jevišovic“
Krása střídá nádheru, počasí se ustálilo, jen moje vyprané cyklokraťasy nejsou suché. Dnešní etapa je pro některé trochu více „gravel“. Mně to přijde jako hladký šťěrk, jen mi párkrát uletí bidon. Krouháme poslední kilometry Novohradek. Hejno komárů nás vítá na Třeboňsku. Cyklotrasa jménem Paměti Vitorazska č. 341 mi bere dech. Jedná se o lesní asfaltku určenou pro cyklo/turisty. Dojedeme po ní až do Staňkova, kde dáváme přestávku u rybníků. Už chápu, proč je tento kraj u cyklistů tak oblíbený. Dále pokračujeme na Novou Bystřici a Staré Město pod Landštejnem. Českou Kanadu mám moc ráda, ale ona evidentně nemá ráda mě. Při přehazování se mi povede až cirkusácký kousek. Na řetězu jsem vytvořila jakýsi útvar, který se zasukoval do přesmykače. Povede se nám přemykač povolit, řetěz rozmotat, ale řazení nefunguje. Moje jediná šance je dojet na lehký převod do Slavonic a doufat, že v jediném servise široko daleko někdo bude. Těch pár kilometrů je docela trápení, jsem skoro rozhodnutá pro koupi nového kola na jednopřevodníku. V servise mě vítají moc milí ochotní pánové. I když mají práce dost, berou mého gravela hned. Já využívám čas pro odběhnutí do konzumu pro rohlíky a lučinu (oběd šampionů). Cca po 30 minutách mi borci oznámí, že jsem zachráněna. Ufffffff, díky. Posledních 50 km do dnešního finále je trochu nuda, okořeněná mtb pasáží v závěru. Kemp v Jevišovicích na dohled já i můj zadek velmi oceňujeme. Dalších 130 km do sbírky už trochu štíplo. PS: nikdy nejezdi v mokrých kraťasech.
5. „Na morál do Brna“
Závěrečná etapa má necelých 80 km. Co si budeme, pátý den v kuse už moc „nechutná“. Za to zastávka v cukrárně v Moravském Krumlově docela zachutnala. Začínáme se potit ve vlastní šťávě, letní tropy jsou tady. Závěrečný úsek podél řeky Bobravy je parádní gravel jízda…až na poslední kilometr. Po vydatných deštích se z posledních 300 m stal bojem o přežití. Ve společnosti komárů se brodíme solidním bahnem. Je sranda, že nejhorší úsek trasy byl 5 km před Brnem. Situace si zaslouží noblesní zakončení naší expedice. Rozlučku dáváme na myčce aut, kde naše stroje odměňujeme sprškou. Všichni jsme spokojení, hezky utahaní a plní euforie. V nohách máme 600 km a 6 tis. výškových metrů za 4,5 dne. Díky za druhý ročník bikepackingové expedice!