Jak to vypadá na srílanském Konci světa
Národní park Hortonské pláně (angl. Horton Plains) leží ve výšce 2000 metrů nad mořem, což z něj dělá nejvýše položenou oblast celé Srí Lanky. Tyčí se tu druhá i třetí nejvyšší hora země, Kirigalpotta (2395 m.n.m.) a Totapola (2357 m.n.m.). Hortonské pláně jsou také nejstudenější a největrnější srílanskou oblastí, která je rozprostřena na území 3169 hektarů. Národní park je charakteristický zvlněnými loukami proloženými stálezelenými mlžnými lesy, močály, vyčnívajícími skálami a zurčícími vodopády. Prostě něco úplně jiného, než byste na Srí Lance čekali.
Smutná historie národního parku
Původní název parku byl Maha Eliya Thenna (මහ එළිය තැන්න), což jde přeložit jako velká otevřená planina. Pláň byla objevena v první polovině 19. století plantážníkem Thomasem Farrem. Později byla přejmenována podle britského guvernéra Cejlonu, Sira Roberta Wilmot-Hortona, který Cejlon spravoval mezi lety 1831-1837. Hodně zajímavé je, že i tady, vysoko v horách, dříve žila stáda slonů, která právě přes Hortonské pláně migrovala. Jeden z domorodců dokonce popsal, že často vídával slony škrábající se do skalnatých svahů v kopcích. Vše se ale změnilo s příchodem britských kolonizátorů, jejichž největším koníčkem bylo zabíjení těchto úžasných zvířat. Britové totiž vnímali slony jako zemědělské škůdce a za jejich zabití byla dokonce vypisována odměna. Nejúspěšnější z nich byl Major Thomas Rogers, který během jedenácti let zabil okolo neuvěřitelných 1400 slonů! Ne náhodou potom zemřel velmi tragickou smrtí - udeřil do něj blesk (znamení zlosti od bohů, jak si to vykládají srílančané). Během celé předchozí historie Srí Lanky, za sinhálské vlády, bylo totiž zabití slona jedním z nejhorších trestných činů, protože slon je pro místní posvátné zvíře a má v jejich mytologii a náboženství významné místo.
Cesta na Konec světa
Nejznámější a nejchozenější túrou na Hortonských pláních je cesta na Konec světa, tedy World's End track. Je to nenáročný 9 km dlouhý okruh, na který je třeba si vyhradit tři až čtyři hodiny. Doporučuje se vyjít, co nejdříve ráno, protože později se krajina zahalí do mraků a z vyhlídek už nejde nic vidět. Konec světa je vlastně skalnatý převis, který se tyčí ve výšce 880 metrů a nabízí nádherný výhled do krajiny pod vámi. Srí Lanku tu tak máte jako na dlani. Svítivě zelené čajové plantáže, okolní skály, kopce a výhled na národní park Uda Walawe s jeho vodními nádržemi. Za jasného dne odsud můžete dokonce zahlédnout i jižní pobřeží ostrova. Zajímavým místem na této trase jsou také dvacet metrů vysoké vodopády Baker's Fall, které se jmenují podle svého objevitele Samuela Bakera, který je jako první Evropan spatřil v roce 1846.
Chlupatí jeleni i ještěrky s černými rty
Od té doby, co z Hortonských plání tragicky vymizeli sloni, je tu největším zvířetem sambar srílanský. Tento sudokopytník je vlastně takovým asijským jelenem, jehož váha dosahuje úctyhodných 270 až 280 koligramů a oproti našim jelenům je to pořádný chlupáč. Jeho tělo pokrývají dlouhé, hrubé až drátovité chlupy šedohnědé barvy. Sambaři žijí ve velkých stádech a v tomto národním parku žije 1500 až 2000 jedinců. Z řádu primátů tu můžete potkat třeba makaka bandar, který je známý také pod jmény manga, bandar nebo makadu. Tento kočkodan se vyskytuje jen v oblastech, kde je dostatek pitné vody, což je hlavním důvodem, proč mu zalesněná krajina Hortonských plání protkaná průzračnými řekami a potůčky tolik vyhovuje. Dalším opičákem je hulman rudolící s černou srstí a bílošedými fousy. Můžete tu také narazit na kočku cejlonskou, která je společně s kočkou africkou nejmenší divokou kočkovitou šelmou. Mezi zoologické lahůdky parku potom patří vzácná zelená ještěrka s černými rty Calotes nigrilabris nebo malinký (18-24 cm velký) outloň lori štíhlý. Pokud byste měli opravdu velké štěstí, můžete v hustém lese zahlédnout i skvrnitou srst opravdového krále mlžných lesů, levharta cejlonského.
Článek byl napsán z této akce: Srí Lanka - země s geniem loci