Uprostřed nekonečných vod Atlantického oceánu leží malý, hornatý a zelený portugalský ostrov – Madeira. Má mnoho přízvisek, je ostrovem pralesů, hor, vodopádů, zavlažovacích kanálů i terasovitých políček, ostrovem orchidejí, ale také ostrovem výborného vína. Vína, které je jedinečné nejenom svou chutí a exotickým původem, ale především unikátním způsobem výroby.
Jak to všechno začalo?
Již v polovině 15. století se na Madeiru spolu s prvními osadníky dostaly první keříky vinné révy a začalo se s jejím pěstováním. Tato vinná réva pocházela z řeckého ostrova Kréta.
Zhruba o století později, v polovině 16. stol. na Madeiře zastavovaly lodě, aby naložily sudy s místním vínem, které pomáhalo námořníkům neonemocnět kurdějemi díky svému obsahu vitamínů a minerálů. Posléze, když lodě připluly zpět z rovníkových oblastí, zjistilo se, že zbylé nevypité víno má mnohem lepší chuť. Madeirské víno mělo totiž jednu zvláštní vlastnost: dlouhé týdny a měsíce, kdy se kolébalo na plachetnicích po světových oceánech, ani dlouhé skladování v tropickém vedru nesnížily jeho kvalitu – ba právě naopak – jeho chuť pak byla ještě plnější. A tak byli milovníci vína ochotni platit vysokou cenu právě za to madeirské víno, které za sebou mělo co nejdelší plavbu po moři a přitom bylo vystaveno vysokým tropickým teplotám.
Kolem roku 1700 tvořilo víno zhruba 90% madeirského exportu. Podle velmi opatrných odhadů bylo roku 1699 vyvezeno asi 7500 sudů tohoto vína, což v přepočtu činilo více než 3 miliony lahví vína, které se tehdy konzumovalo převážně v amerických koloniích.
Sami Američané si na odtržení Severní Ameriky od Anglie po válce za nezávislost (1775 – 1783) připili vínem z Madeiry. A nešťastní Britové, kteří se z této války vraceli zpět do vlasti, se postarali o to, aby madeirské víno bylo ještě populárnější nejen v Anglii, ale i ve všech koloniích, které Anglii ještě zbyly. Co nyní bylo na denním pořádku v Anglii, stalo se nejen pro ostatní Evropany, ale i pro ruské cary známkou vybraného životního stylu. Dokonce i slavný mořeplavec James Cook připlouval pravidelně do funchalského přístavu na Madeiře, kdykoli se vydával na své objevitelské plavby. Horatio Nelson, anglický námořní admirál, slavný vítěz v bitvě u Trafalgaru, sem připlul už jako mladý muž, a pro Napoleona Bonaparta mohlo být útěchou, že ve Funchalu naložili madeirské malvazové víno na loď, aby mu trochu zpříjemnilo pobyt na ostrově Svatá Helena v jižním Atlantiku, kam byl poslán do vyhnanství.
Madeirská produkce vína dostala těžkou ránu ve druhé polovině 19. století: zákeřné choroby – nejprve plíseň a pak napadení vinohradů mšicí révovou způsobily, že se výroba vína na ostrově téměř zhroutila. Hospodářské následky této pohromy byly pro Madeiru katastrofální.
Je libo pečené víno?
Koncem poloviny 18. století objevili Madeiřané dodnes používaný postup, díky kterému jejich víno získává vysoké procento alkoholu (18 – 21%). Přišli na to, že k ohřátí vína na tropickou teplotu nemusí nutně dojít v tropech, ale že tak mohou učinit i na svém vlastním ostrově pomocí specielního topení. Vynalezli zvláštní pece zvané estufas, které napodobují proces zahřívání, promíchávání a postupného zchlazení. Celý proces se nazývá estufagem a víno se při něm nejprve čtyři až šest měsíců skladuje na teplém místě (velmi často na slunci) a za pomoci trubek s horkou vodou se ohřívá na teplotu cca 45°C. Sami Madeiřané tvrdí, že jejich víno je tak jediné víno na světě, které se doslova „peče v troubě“. Zvláštní zařízení během celého procesu zajišťuje neustálé promíchávání. Poté je třeba víno velmi opatrně zchladit. Aby se zastavil proces kvašení a aby se madeirské víno stalo ještě trvanlivější, přidává se k němu určité množství alkoholu, a sice brandy. Správný okamžik pro přidání brandy do vína je jiný u sušších odrůd hroznů a jiný u sladších. Nakonec je třeba víno nechat zrát minimálně 18 měsíců v dřevěných sudech, většinou dubových. Tomuto procesu se říká scelování a často probíhá v řadě několika propojených sudů, jako tzv. systém soleras. Teprve potom se víno stáčí do lahví. Od vylisování hroznů k prodeji vína tedy uplynou nejméně 3 roky. Hotové víno ale v dubových sudech může zrát řadu dalších let. V minulosti bývaly všechny madeiry vyhlašovány jako ročníková vína, dnes už je to spíše výjimka. Vybraná vína zvlášť vynikajících ročníků se často skladují dvacet i více let. Nejstarší dochovaná láhev madeiry pochází z roku 1772.
Madeirské víno svojí chutí tak trochu připomíná mnohem známější víno portské. Díky vyššímu množství alkoholu a specielnímu procesu výroby se hotové lahve madeiry mohou skladovat prakticky neomezeně dlouho a archivují se nikoliv ve vodorovné, ale ve svislé poloze.
Druhy Madeiry
Hlavní druhy madeiry se liší podle obsahu cukru. Běžně jsou zařazovány do tříd, které se nazývají v portugalštině od nejsuššího k nejsladšímu: seco, meio seco, meio doce a doce. Různí výrobci mohou požívat i jiné názvy, které však také vyjadřují třídu sladkosti vína. Nejznámější madeirská vína jsou vína dezertní. Vyrábějí se v různých chuťových obměnách, které jsou dány použitím toho kterého druhu vinné révy. Odrůdy jsou následující:
Sercial – vyrábí se z bílého hrozna, jež se pěstuje ve výšce kolem 800 metrů převážně na severu Madeiry kolem obce Seixal. Je příbuzný našemu ryzlinku. Toto suché víno zlatožluté barvy se doporučuje jako aperitiv před jídlem, k polévce nebo k rybě a podávat by se mělo mírně vychlazené. Kvalitní Sercial dozrává alespoň 8 let.
Verdelho – bílé hrozno, kterému se nejlépe daří na severovýchodě ostrova ve výškách 400 – 600 metrů nad mořem. Vinice často bývají lemovány ploty, které je chrání před větrem. Polosuché, výrazné víno zlatohnědé barvy se pije k masu. Je sladší než Sercial, má chuť medu a kouře a Angličané ho často popíjejí k madeirskému dortu. Ročníkové Verdelho musí ležet v sudech alespoň 20 let a další dva roky v lahvích.
Terrantez – je sladší než Verdelho a tvoří přechod mezi ním a polosladkým Boalem (viz dále).
Boal (též nazývané Bual) – tmavé, tělnaté víno ořechové chuti. Vyrábí se z bílého hrozna, které se sklízí ve výšce 400 metrů. Je polosladké a může se servírovat jako náhrada portského. Díky svému aroma se výtečně hodí k sýrům a dezertům.
Malvoisie – nejslavnější madeirské víno se zhotovuje z hrozna Malvasia, pocházejícího ze slunných vinic obklopených útesy na jižní straně Madeiry. Teplo, které skály vstřebají přes den, doslova „vyhřívá“ hrozno v noci. Výsledkem je tmavé, tělnaté víno, které se pije jako digestiv. Angličané ho nazývají Malmsey a pije se k dezertům nebo samotný jako závěr dobrého jídla. V jedné z nejproslulejších vinařských vesnic – Estreito de Câmara de Lobos, se při sklizni tohoto vína pořádá každý rok lidová slavnost, při které jsou hrozny lisovány po starém tradičním způsobu – bosýma nohama účastníků.
Madeirský Vinařský ústav uděluje těm nejlepším mokům – po přezkoumání jejich kvality – predikátní název garrafeira. Pod označením Vintage jsou pak tato vína nabízena převážně cizincům. Jako soleras se označují vína, která dosáhla stejného stáří jako vína vintage a pak byla ještě vylepšena smícháním s jinými druhy. I svrchu uvedená ušlechtilá madeirská vína se však míchají, aby se jejich chuť ještě více zjemnila – a právě tento proces je projevem mistrovství madeirských vinařů při výrobě vína.
Slovo závěrem
V našich krajích se občas madeirská vína dají také sehnat nebo aspoň ochutnat. Vyzkoušet tuto lahůdku lze v některých lepších barech, pokud byste si chtěli koupit celou lahev, sem tam madeiru nabízejí některé naše velké nákupní supermarkety. Nutno ovšem říct, že jde o úplně nejobyčejnější typ nejmladší tříleté madeiry, který na samotném ostrově seženete za pár Euro, zatímco u nás se prodává jako něco exkluzivního. A tak milovníkům dobrých vín, kteří si chtějí vychutnat opravdu kvalitní madeiru stále nezbývá nic jiného, než vyrazit na cesty a tento unikátní mok popíjet přímo v kolébce jeho vzniku, na Madeiře.
Pokud jste snad zatoužili madeirská vína ochutnat, a máte v oblibě též turistiku, historické památky nebo jarní Květinové slavnosti, zveme vás na některý z našich zájezdů na Madeiru.