Pláže, slunečníky, hotely.. tuhle tvář Mallorcy zná každý. Pod pozlátkem plážového ráje se ale ukrývá víc než osvěžující sangria, divoké diskotéky a poctivě vysmažený bronz. Speleologie v mořských jeskyních, canyoning v divokých soutěskách, potápění v mořských rezervacích i surfing na středomořské vlně - podívejte se pod slupku neotřelé outdoorové destinace, která má na každém prstě několik akčních způsobů k objevování svých přírodních krás.
Přízvisko „slunný ostrov“ v sobě ukrývá průměrných 300 slunečných dní v roce a mimořádně příjemné klima i v době, kdy se střední Evropa halí do zimního kabátu a vlezlých plískanic. Mimosezóna tu není žádnou méněcennou roční dobou, naopak. Pro milovníky outdoorových aktivit a adrenalinových zážitků převládají ideální podmínky právě od podzimních do jarních měsíců. A když se na konci října obloha najednou zatáhne černým suknem, mraky se protrhnou a zaplní vyprahlá koryta řek, najde se nemálo nadšenců, kteří deštivé nadělení radostně vítají – sezóna canyoningu začíná.
Canyoning je moderní adrenalinovou atrakcí, která velkoryse snese přirovnání k přírodnímu aquaparku. Po proudu řeky překonáváte bizarní skalní překážky, které v nekonečném časoprostoru modeluje divoký říční proud na své cestě od pramene k moři. Hravé skalní skluzavky, slaňování mezi vodopády i skoky do hlubokých tůní patří k nejoblíbenějším zážitkům, které se mnohdy neobejdou bez lehkého mravenčení v podbřišku. Trocha odhodlávání, nerozhodné přešlapování, konečně odraz, skok do temných hlubin a záplava adrenalinu, která odmění vítězný souboj s vlastní psychikou. To je omamný adrenalinový koktejl, pro které se tento sport mnohým stane návykovým.
Na výběr jsou kaňony různých obtížností. Od těch jednodušších (např. soutěsky Na Mora nebo Sa Coanegra), které jsou vhodné i pro začátečníky, až po nejobtížnější kaňon Sa Fosca (Gorg Blau), který minimálně místními hrdě považován za nejkrásnější soutěsku Evropy. Označení Sa Fosca vychází z katalánského výrazu pro „tmu“, která je charakteristickým znakem této legendy mezi mallorskými kaňony. Jeho gró totiž tvoří průstup 600 m dlouhou temnou jeskyní. V kombinaci s kulisou 300 m vápencových stěn vytváří takové podmínky, ke kterým s respektem vzhlíží většina zkušených kaňonářů. Punc neprostupnosti si zachovával až do roku 1965, kdy se do historie canyoningu nesmazatelným písmem zapsal průkopnický průstup na hranici velké odvahy a pošetilého bláznovství. Tři mladí jeskyňáři vybaveni dvěma 40 m lany (jedno nylonové, druhé konopné), 3 skobami, kladivem a dvěma nafukovacími čluny se v šortkách a teniskách ponořili do temnoty. S očekáváním, že jim to nezabere víc než pár hodin přibalili na cestu pytlík hrozinek, kondenzované mléko a pár sušených fíků. O to větší bylo asi jejich překvapení, když se z kaňonu totálně vyčerpaní vynořili po 47 hodinách a dvou nocích v temnotě, zato s vítěznou famfárou a hrdinskými rameny. Tento průkopnický počin odpálil éru mallorského canyoningu, rozvoj technik, materiálů i zájem o tuto dobrodružnou aktivitu. Aby byl tento sport bezpečný, je samozřejmě potřeba dodržovat celou řadu zásad a postupů a důkladně znát terén, proto je rozhodně doporučeníhodné využít doprovodu zkušených místních instruktorů s příslušným vybavením.
Podobnou adrenalinovou atrakcí pro poznávání skalnatého mořského pobřeží je coastering, při kterém člověk překonává skalní útesy, leze přes překážky a skáče do mořských hlubin, aby se po vynoření zase sápal po útesech nahoru a tímto způsobem překonával exponované mořské pobřeží.
Mírné zimy s průměrnými teplotami kolem 15°C lahodí i skalnímu lezení a obzvláště v zimních měsících, kdy jsou alpské sektory schované pod sněhovou peřinou tu lezci nacházejí ideální útočiště s příjemnými klimatickými podmínkami.
Po celém ostrově je rozeseto přes dvacet oblastí s lezením po vápenci a cestami všech obtížností. Podrobnější přehled je k dispozici třeba na následujícím webu: http://senderomallorca.es/indicescalada.html
Ostrov je kolébkou specifické lezecké disciplíny Deep Water Solo, místními nazývané Psicobloc. Jedná se o lezení bez lana v útesech nad mořem, kde při neúspěšném pokusu nehrozí nic horšího než pád do mořských vln. V roce 2007 tu Chris Sharma přelezl také aktuálně nejobtížnější cestu této lezecké disciplíny zvanou King Lines (obtížnost 9b) na skalním oblouku Es Pontás.
Vápencové podloží ukrývá poklady i pod zemským povrchem - rozsáhlé jeskynní systémy s fantastickou krápníkovou výzdobou. Mezi nejznámnější komerčně přístupné jeskyně patří Artá na východním pobřeží. Jejich vnitřní dómy jsou tam prostorné, že se tam v průběhu španělské reconquisty (znovudobytí Španělska pod křesťanský vliv) mohlo ukrýt na 2.000 maurů na útěku před katalánskými vojáky. Nejslavnějším návštěvníkem byl bezpochyby Jules Verne, kterého jeskyně Artá údajně inspirovala k napsání románu Cesta do středu Země. Mezi další veřejně přístupné jeskyně patří také Coves del Drac či Coves d´es Hams, které vás omráčí jak úžasnou krápníkovou výzdobou tak neuvěřitelnými davy turistů. Máte-li raději komornější prohlídky, vyplatí se určitě absolvovat speciální speleologickou prohlídku do některého z mnoha jeskynních systémů na ostrově. Zajímavou specialitou je mořská speleologie, tedy průzkum mořských jeskyní (např. Cova des Coloms), které často nejsou přístupné ze souše, ale pouze z moře. Ke vstupu se přiblížíte na člunu, proplujete štěrbinou mezi útesy a rázem se octnete v jiném světě. Stačí si odmyslet typické blátivé plazivky, přibalit potápěčské vybavení a čeká vás skutečně fascinující zážitek z potápění v bizarních útrobách podmořských jeskyní s kulisou bělostné krápníkové výzdoby.
Horskou páteř ostrova tvoří pohoří Serra de Tramuntana, které se táhne podél celého západního pobřeží. Nejvyšším vrcholem je Puig Major (1.445 m), na jehož vrcholu je ale umístěna vojenská základna, kvůli které je veřejnosti odepřen přístup. Nejvyšším přístupným vrcholem ostrova je tedy Puig Massanella (1.365 m) v protějším masívu. Napříč celým pohoří byla nedávno propojena parádní dálková trasa známá pod označením GR 221 nebo také Ruta de Pedra en Sec (Stezka suchých kamenů) v celkové délce cca 165 km, která vás za 8-9 dní přivede z přístavu Port d´Andratx na jižním pobřeží až na skalnatý výběžek Formentor na úplném severu. Název je odvozen od charakteristické techniky skládaní kamenů, ze kterých byly již ve středověku vytvářeny jak chodníky, tak zídky mezi jednotlivými pozemky, i zemědělské terasy a další stavby. K fixaci kamenů se neužívalo žádné pojivo, proto tedy Stezka suchých kamenů. Tato dálková trasa spojuje nejkrásnější přírodní lokality ostrova i příjemná horská městečka a zajímavé památky (klášter Lluc, Valldemossa). K pohodlí v průběhu přechodu přispívá i výborná infrastruktura horských chat a turistických ubytoven, které jsou vzdáleny vždy na vzdálenost denní chůze (15 – 20 km) a poskytují příjemné zázemí za přijatelné ceny.
Mladší sestřičkou pohoří Serra de Tramuntana je přírodní park Llevant na východě ostrova, jehož vrcholky sice dosahují sotva 500 m výšky, zato je ale prošpikován parádními šotolinovými cestami, které jsou jako stvořené pro jízdu na horském kole. Můžete si zde dopřát jak bajkování příjemně zvlněnou „vysočinou“, tak i pohodové zkoumání členitého pobřeží s koupáním na báječných liduprázdných plážích. A určitě stojí za to zavítat i do historického městečka Artá – centra oblasti.
Cyklistika v přírodním parku Llevant
Sečteno podrtrženo.. Mallorca je tak pestrou outdoorovou destinací, že je určitě velká škoda, aby byla vnímána jen jako plážový ráj ve Středozemním moři. Objevte ji pro svou aktivní dovolenou a nechte se oslnit přírodními krásami „slunného ostrova“.
A kde to takto zažít? Tady... Mallorca adventure