Himálajský “kopec” Lobuche East se nacházi v oblasti Khumbu - stejně jako Everest, nejvyšší hora světa. Vrchol Lobuche se nachází v nadmořské výšce 6091 m, i když různé zdroje uvádí různé informace, některé z nich nadmořskou výšku lehce přesahující 6100 m. Lobuche je někdy označován jako “trekový kopec,” což svádí k domněnce, že výstup je velmi jednoduchý a vhodný pro začátečníky. Daná informace může být lehce matoucí - pro fyzicky zdatné jedince není třeba předchozí zkušenosti s vysokohorským výstupem, ale bez dobré fyzické kondice a vytrvalosti to nepůjde.
Před samotným výstupem na vrchol je třeba se nejdříve pod kopec dostat - a v oblasti Khumbu to zabere okolo 10 dní chůze. Putování po svých lze začít ve vesničce Kharikhola po dvoudenní cestě jeepem z Káthmándú, nebo z horského městečka Lukla, kam se z Káthmándú dostanete letadlem. Během desetidenního treku se bude ráz krajiny postupně měnit a odměnou za náročnou chůzi vám budou krásné výhledy na okolní “kopce” - nejen Everest, ale i třeba Lhotse, Nuptse či ikonickou Ama Dablam. Jak náročný trek je? Denně okolo 5 hodin pomalé chůze, zbývá tedy dost času na kochání se výhledy. :) Ale je třeba vzít v potaz, že ve vyšší nadmořské výšce je člověk rychle unavený a hůř chytá dech. Během výstupu na Lobuche bývá kvůli aklimatizaci běžné strávit okolo 6-7 dnů nad 4000 m, z toho 3-4 noci nad 5000 m. Tato nadmořská výška, kromě zvýšené únavy, také může přinést výzvy v podobě podrážděného žaludku či nespavosti. Není to žádná procházka parkem - ale v jakém parku byste hledali tak krásné výhledy na vysoké hory?!
Lobuche bývá celkem frekventovaný v jarní lezecké sezóně, kdy mnohým slouží jako aklimatizační výstup v rámci expedice na Everest. Během podzimní lezecké sezóny bývá mimo jiné cílem horolezců, kteří se rozhodnou zkusit štěstí hned na několika šestitisícovkách po sobě - třeba v kombinaci se srovnatelně obtížným Island Peak či technicky náročnou Ama Dablam. Ráz krajiny se mění dle aktuálního ročního období - na jaře můžete obdivovat kvetoucí rododendrony, podzim bývá relativně suchý, ale počasí bývá velmi jasné, slunečné a stabilní.
My jsme vyrazili z Káthmandú 20. listopadu a 2. prosince jsme nocovali v high campu - tedy výškovém táboře v 5200 m hned pod Lobuche. Ke konci podzimní sezóny jsme cestou nahoru, ani ve výškovém táboře již moc dalších lidí nepotkali. Turistů na cestě značně ubylo hned za Namche Bazaar a na samotném Lobuche dne 3. prosince bylo jen okolo 10 jedinců, pokoušejících se o zdolání vrcholu.
Ve výškovém táboře dostáváme hektolitry černého čaje a černé kávy s cukrem, odpoledne v 16:30 se podává večeře - špagety se sýrem a kečupem. Po večeři se začíná stmívat, zalezeme tedy do stanů a jdeme spát, budíček je plánovaný na 1:00 ráno. Po probuzení dostáváme další hrnek slabé rozpustné kávy s cukrem a velkou mísu ovesné kaše, které jsem dokázala sníst jen tři lžičky - můj žaludek silně protestuje. Před druhou ráno zapálíme v provizorním buddhistickém oltáříku vonné tyčinky a začínáme šlapat nahoru do kopce v příkrém kamenitém terénu. Místy se přidržujeme či cvakneme do fixních lan, které působí relativně křehkým dojmem ve srovnání s ocelovými lany, na které jsme zvyklí z ferratových cest v Evropě. Skupinka lezců z Nového Zélandu, stejně jako lezkyně z Indie s jejím podpůrným týmem, kteří vyrazili ve stejnou dobu, zůstávají daleko za námi. Po třech hodinách chůze a lezení se na obloze začínají objevovat první náznaky svítání. Kamenitý terén se mění na ledovcový, nasazujeme mačky. Nemůžu se vynadívat na majestátní himálajské zasněžené vrcholy všude okolo. Ve slabém ranním světle působí impozantně, tajemně a hrozivě zároveň.
V místní komunitě Šerpů (etnické skupině, jejíž kulturní kořeny sahají do východního Tibetu a která obývá podhůří Everestu) dodnes žije víra, že jednotlivé himálajské vrcholky jsou bohové a bohyně, kteří mají moc rozhodnout o pohybu horolezců na jejich svazích, pokrytých kamením a ledem. Můžeme být připravení, ale nakonec hora samotná rozhodne, jestli nám dovolí stanout na jejím vrcholu.
Cítím v ten moment pokoru, vděčnost a neskutečný respekt k horským stěnám, které nás obklopují. Snažím se nevnímat, že mi mrznou ruce a třesu se zimou. Naštěstí nás čeká několik dalších obtížnějších kolmých stěn a během lezení nahoru se mi krev rozproudí v těle a je mi lépe. Během dalších dvou hodin se již úplně rozednilo a je těžké se soustředit na cestu, když prudké slunce odhalilo všechnu tu horskou nádheru, která do teď zůstala skrytá ve stínu. K našemu pobavení zjišťujeme, že oba opalovací krémy, které s sebou s parťákem máme, zamrzly a nedají se použít. :) K vrcholu nám zbývá ještě asi hodinka pozvolným tempem, ale před dalším fixním lanem se musím zastavit a snažím se popadnout dech. Můj dech je krátký a velmi mělký, cítím se jako po dlouhém běhu, dech se ale ne a ne vrátit. Myšlení mám rozmlžené. Parťák se se starostí v hlase ptá, jestli chci pokračovat, já přidušeným hlasem odpovídám, že se mi stále nedaří popadnout dech. Po dalších pár minutách cítím, že nedokážu ani jasně přemýšlet, ani dýchat, otáčíme to tedy zpátky. Můžeme být připravení, ale nakonec hora samotná rozhodne, jestli nám dovolí stanout na jejím vrcholu. Skupinka velmi rychle postupujících amerických lezců se ptá, jestli se již vracíme z vrcholu. Odpovídáme, že ne, ale že to nevadí, protože i cesta je cíl. Nemáme sice vrcholové fotky, ale zážitky, které se nezapomínají. Dojít na vrchol znamená být jen v půli cesty - bezpečný sestup dolů je nejméně důležitou součástí každého vysokohorského výstupu. Sestup dolů v ledovcovém terénu i po hladkých skalních plotnách je celkem rychlý, i když vyžaduje obezřetnosti, kam správně šlápnout a kde se přidržet. Úseky, které slaňujeme, jdou rychleji. Po asi 2,5 hodin cesty dolů jsme zpátky v high campu, dostáváme další dávku kafe a nudlovou polévku. Po krátkém odpočinku se vydáváme na dlouhý sestup dolů a se stmíváním dorazíme do horské osady Somare, ležící v nadmořské výšce 4100 m. I když jsme stále vysoko, po 4 nocích strávených v nadmořské výšce nad 5000 m cítíme, že je nám tepleji. Více kyslíku ve vzduchu se také hodí. Dostáváme na večeři brambory lehce osmažené se zeleninou a v 19:15 zalézáme do spacáků. Téměř po týdnu, co jsem nemohla pořádně spát a často se v noci budila, jsem usnula okamžitě a probudil mě až budík v 6 hodin ráno. Čekají nás dva dlouhé dny chůze do Lukly, odkud odlétáme zpátky do Káthmandú.
Užitečné informace:
Ubytování - kromě noci v high campu, kde se spí ve stanu, se nocuje v místních tea houses - jednoduchých horských chatách. Některé bývá velmi čisté, jiné moc ne. Někde dostanete velmi tenkou přikrývku, jinde dostatečne teplou deku, jinde vůbec nic. Doporučuji spacák s komfortem minimálně -5 °C.
Jídlo - nejčastější je dal bat - hora rýže se zeleninovým kari a čočkovou polévkou. Běžné jsou také nudle (smažené či polévka) nebo brambory na různé způsoby. Doporučuji vyhýbat se masu (může být velmi staré) a smaženým jídlům. Proces trávení vyžaduje kyslík, ve vysoké nadmořské výšce je tedy žaludek většinou slabší. Česneková polévka pomáhá proti výškové nemoci.
Zvířata na cestě - místní využívají osly a jaky pro přepravu surovin a zboží. Počkejte vždy na kraji cesty, než zvířata kolem vás projdou, jinak by do vás mohly těžkým nákladem narazit. Pokud zvířata přechází visutý most, počkejte, až budou všechny z mostu pryč. V horských oblastech Nepálu se také pohybuje nemalé množství toulavých psů. Vypadají většině klidně a mírumilovně, ale není dobré je hladit. Nemají majitele, nejsou tedy na dotyk člověka zvyklí. Samozřejmě nejsou ani očkovaní.
Po cestě nahoru i dolů budete míjet kameny s modlitbami (mani stones), stupy, modlitební válce a mlýnky, které je třeba točit vždy po směru hodinových ručiček (někde budou i šipky) a obcházet je třeba vždy zleva.
Při balení se na cestu je třeba si pamatovat, že horské stezky v oblasti Khumbu jsou (zejména na podzim) velmi suché a prašné. Je třeba přibalit nákrčník či šátek z lehkého materiálu, kterým si během chůze budete chránit nos a ústa. Také se hodí přibalit lék proti kašli a kapky do očí.
Doporučení zkušeného horského vůdce - nebavte se moc s lidmi kolem. Spousta lidí na treku chytí rýmu, kašel, nachlazení či chřipku a bacily se snadno šíří při častých konverzacích :) Při plánování vysokohorského výstupu je hlavním cílem zůstat zdraví.