Štefan Papala
Pištův ryčný smích se nejlépe nese po vodě. Poslední dobou se nejčastěji ozývá z peřejí smaragdových slovinských řek, jejichž půvaby se nechá zlákat i několikrát za sezónu. Čas od času zaburácí i v kaňonech divokých balkánských řek nebo klidně klokotá na Vranovské přehradě, kam se zašívá na ryby. A humor ho překvapivě neopouštěl ani na nezapomenutelné výpravě na řeku Tanew, kde se poetická představa polské divočiny proměnila na vodácký kros bobří řeky s kánoí častěji na zádech, než na vodě.
S Kudrnou ho pojí už pěkně zasloužené přátelství. Dnes je jedním z hlavních stěžňů vodáckého týmu, ale po evropských horách našlapal spousty kilometrů na kole, pěšky i na skialpech. Průvodcovsky pokřtěn v divokých devadesátkách může přidat i lecjakou, dnes už těžko uvěřitelnou historku k dobru. V každé době je ale zodpovědným parťákem a taky žádný suchar, což se hodí nejen na vodu.